Příběh o tom, jak jsem našel svého dlouho ztraceného psa
Když jsem byl malý chlapec, měli jsme doma psa jménem Max. Byl to krásný a veselý zlatý retrívr, který byl nedílnou součástí naší rodiny. S Maxem jsme trávili spoustu času venku, hráli jsme si spolu, běhali po zahradě a dlouhých procházkách. Byl to můj nejlepší kamarád a já jsem ho měl neskutečně rád.
Jednoho dne se však něco hrozného stalo. Během procházky se Max ztratil. Celá naše rodina byla zoufalá a já jsem byl z toho velmi smutný. Prohledávali jsme okolí, volali jsme jeho jméno, ale Max se prostě nevrátil. Bylo to jako by se ztratil ve vzduchu. Trávili jsme dlouhé dny a noci s tím, že jsme ho hledali a naděje na jeho nalezení ustupovala.
Po týdnech bezúspěšného pátrání jsem se rozhodl udělat něco neuvěřitelného. Rozhodl jsem se, že budu pokračovat v pátrání sám. Vzal jsem si batoh s jídlem a vodou a vyrazil do lesa, kde jsme se s Maxem často procházeli. Nebyl jsem si jistý, co přesně hledat, ale byl jsem odhodlaný udělat vše pro to, abych našel svého ztraceného kamaráda.
Procházel jsem hustým lesem, volal jeho jméno a naslouchal každému zvuku. Po několika hodinách jsem najednou uslyšel slabé štěkání. Moje srdce se naplnilo nadějí a já jsem začal běžet směrem k tomu zvuku. Když jsem došel k místu, odkud zvuk přicházel, uviděl jsem ho. Max seděl na malé vyvýšenině, s oběma předními nohama zraněnýma. Byl unavený a vyhladovělý, ale stále se držel.
Byl jsem tak šťastný, že jsem se nemohl ovládat. Přiběhl jsem k němu, objal ho a plakal jsem radostí. Byl jsem tak vděčný, že jsem ho našel a že je živý. Pomohl jsem mu vstát a pomalu jsme se vydali zpět domů. Byla to dlouhá cesta, ale s Maxem u mých boků to bylo snesitelné.
Když jsme konečně dorazili domů, čekala na nás celá rodina. Byli tak dojatí, když si viděli Maxe, že ani nedokázali říct slovo. Všichni jsme se ho objali a radostí plakali. Byl to jedinečný okamžik a já byl neskutečně vděčný, že mám svého nejlepšího přítele zpátky.
Od té doby jsme s Maxem trávili spoustu času. Procházky po lese, hraní v zahradě a lenošení na gauči. Byl jsem tak rád, že jsme spolu znovu a už nikdy ho nechtěl pustit. Max se zotavil z jeho dobrodružství a byl zase veselý a plný energie. Bylo to, jako by se nic nestalo.
kd2kub